Období: září 2010

Šťastná nevěsta se usmívá. Cítí se jako princezna. Má krásné šaty. Je středem pozornosti. Je to její den, nejkrásnější den, kdy mu řekla ano na celý život a rozhodla se s ním prožívat dobré i zlé. Je přesvědčená, že jí s ním bude dobře. Proč ne? Je klidný a rozvážný. číst dál

Každý z nás má svoje ciele číst dál

Při mém ustavičném hledání pozitivních stránek v životě, jsem našla i stránky pana Čuhy a nechávám si zasílat pozitivní myšlenky Pozitivní kapky- Pozitívne kvapky. číst dál

V 9,10 jsme vyjeli z Poděbrad, ale daleko jsme nedojeli. Za Lovčicemi na benzínové pumpě jsme zůstali stát s tím, že musíme počkat, až přijede další autobus, do kterého si přestoupíme. Oj, bylo to dlouhé čekání hlavně pro našeho pejska jezevčíka Pinďu. Procházela jsem se s ním po blízké přírodě a objevila zralé maliny. Stačila jsem si také koupit u pumpy hrušky. Přijeli dva autobusy. První odvezl lidi, kteří chtěli jet jen do Hradce a my ostatní jsme čekali ještě dvacet minut. Dočkali jsme se a místo ve12,26 jsme byli v Jindřichově ve čtrnáct hodin. U autobusové zastávky nás čekal pan Muroň a odvezl nás tam, kde jsme měli bydlet. Paní Muroňová nás hezky přivítala a ukázala nám celý byt. Nabídla nám také oběd:houbovou polévku a švestkové knedlíky s tvarohem. Mikrovlnná trouba nefungovala, tak nám knedlíky ohřála u nich doma. Ubytovali jsme se a pospíchali do obchodu, který měl být otevřen pouze do šestnásti hodin. Odnesli jsme si nakoupené zboží a šli se projít dolů do města. Nejdřív jsme si uhasili žízeň v hospodě a navštívili ještě obchod Hruška. Podivili jsme se nad nízkými cenami. Bylo nám řečeno, že je tady velká nezaměstnanost, takže ty ceny jsou k tomu přiměřené. Pak jsme se ještě podívali na nádraží, jak nám jedou vlaky do Poděbrad. Po návratu domů se muž podíval na starší český film Cesta do hlubin studákovy duše, i když ne od začátku a večer jsme navštívili ještě restauraci Pod peklem. číst dál