Období: leden 2010

Vidíš moji fotografii. Vybrala jsem tu nejhezčí, kterou mám. Podařilo se mi tvářit na ní příjemně. Usmívám se. Mně samotné se ta fotografie líbí. Nepotřebuji se tak líbit, aby se mi někdo ozýval, nic a nikoho nehledám. Co čteš z mých očí? Vidíš tam něco, co tajím, nechci nikdy ukázat, a přece to tam je? Dobře, třeba tam něco vyčteš, co tě láká. Proč mi však píšeš? číst dál

Nedávno jsem si vyslechla v rádiu kritiku, že Česká televize nevytváří nové zábavné pořady, ale opakuje pořád něco starého, i když dostává dost vysokou částku na vytváření těchto pořadů. číst dál

Každý má v životě volbu jít po cestě, která mu vyhovuje. Kdo může za to, že se mi daří, nebo nedaří? Mohu si sama určit, jestli o nějaké věci budu uvažovat pozitivně a hledat to dobré, nebo si mohu začít stěžovat , mluvit negativně a hledat jen špatné. Mohu se ráno probudit a začít nadávat, že se mi ještě nechce vstávat a nebo poděkuji za to, že jsem se probudila do nového dne a budu vděčná za všechno, co mám . Četla jsem víc knížek o pozitivním myšlení a ty, které mne vedly k pozitivnímu řešení problémů. Hledala jsem, hledám a nacházím lidi, kteří cítili a cítí, že je potřeba vést ostatní tímto směrem. číst dál

Proč potřebujeme spát? číst dál

Večerníček o človíčkovi. Dívala jsem se kdysi na něj, ale je to už dávno. Teď se na večerníčky nedívám, ale vím , že určitě přijde doba, kdy se podívám buď sama, nebo s vnoučaty. Ne, vnoučata ještě nemám a děti jsou velké. Co mi brání v tom, abych se podívala na večerníček? Nic. Mohu se posadit, relaxovat a vnímat krásu a jednoduchost pohádky. číst dál

Kde se tady vzal tento svátek? číst dál

Rádi cestujete v dopravních prostředcích? číst dál

Jak použít staré vědomosti na dnešní nemoci číst dál

Dřív, než světem otřásly zprávy o zemětřesení na Haiti, jsem dostala výpis z České spořitelny o spolupráci Nadace České spořitelny s Charitou České republiky. Zaujalo mne to. číst dál

Všechno ho rozčilovalo. Měl přesnou představu o tom, jak udělat svou práci a když  mu někdo  radil , nebo  zasahoval do práce, příšerně se rozzlobil a bouchal jak ohňostroj. Rozčílila ho každá maličkost. Upozorňovali ho, že  to není dobré pro jeho srdíčko. Neposlouchal a řval dál. Už není  tady. Zabily ho emoce, které moc prožíval. číst dál

Chci vědět, co tě zajímá. Teď právě sedím doma. Půjdu se podívat do hospody a poslechnu si  o čem se lidé baví, co je zajímá. Posadím se. Co uslyším? Kdo tam bude? Teď to ještě nevím, ale ráda se podívám i jinam. číst dál

CO CHCEŠ MÍT? MÁŠ V ŽIVOTĚ NĚJAKÝ CÍL? číst dál

Máš za sebou první krok?  Chceš jít dál ? číst dál

Přišla jsem z práce, vzala Pinďu a jdu na procházku. Je  už tma. podél školního plotu jede  paní na kole a křičí: "Rychle utíkejte!" Vedle ní běží  velký pes. číst dál

V Polabské nížině v nadmořské výšce 190 metrů ve vzdálenosti 50 km od Prahy leží lázeňské město Poděbrady. Jméno dostalo podle názvu osady " pode brody ", která se nacházela při Labi na východní cestě vedoucí z Prahy do Kladska v blízkosti slavníkovského hradiště v nedaleké Libice nad Cidlinou. číst dál