Zvířata a já - to je téma na delší povídání.
Když jsme se nastěhovali do paneláku, měli jenom jedni sousedé pejska.
V dnešní době je tady pejsků víc.
Nechci je počítat. Jedno však vím, že ti sousedi, co měli pejska před čtyřiadvaceti lety, teď nemají.
Přiznám se bez mučení, že jsem dost často brblala a kritizovala pejskaře.
Bránila jsem se tomu dát si zvíře do bytu.
Nelíbilo se mi, když muž koupil dceři myši a ty vyskakovaly na stůl.
Měla jsem hrůzu, když se křečkům narodili mladé.
Když mi prolétla andulka kolem hlavy, tak jsem prožívala velké šoky.
Syn řekl, že koupí pejska. Křičela jsem, že ho v žádném případě nechci.
Pak mi najednou řekl, že má pejska u Lucky.
Bála jsem se, co tomu řekne muž, protože říkal, že pes do paneláku nepatří.
Dostal ho k Vánocům. Přijal ho krásně a s úsměvem.
Jenomže pro mne to byl hrůzný sen mít už psa napořád.
Odháněla jsem ho od sebe koštětem.
Hlídala jsem ho večer.
Už jsem z toho byla utahaná.Nemohla jsem být pořád na nohách.
Vzala jsem hadr a opatrně jsem si ho položila na kolena.
Pomalu jsem si na něj zvykala.
Teď už jsme spolu kamarádi.
Nebojím se ho vzít do ruky.
Hraji si s ním i chodím na procházky.
Je pro mne jak vnouče.
2025 ©