Mám doma dvě sovy a žádného skřivánka. To by znamenalo, že jsem moudrá, jak sova, ale platí to, když nespím osm hodin, jak velí moudrost? Jdu spát pozdě jak sova a vstávám brzy jak skřivánek. No, tak to posuďte sami.V noci se probudím, chci číst, psát, povídat. Ruším partnera. Reaguje ještě poměrně mírně. Jak bych reagovala já, kdyby mi to dělal on? Já bych chtěla spát a on by posvítil lampičku, četl by si, nebo by chtěl se mnou vést dialog. Byla bych klidná? Nevadilo by mi to? Co bych udělala? Zlobila bych se, nadávala? Chtěla bych to řešit? Vadilo by mi, kdyby si vyžadoval mou pozornost.
Proč se budím v noci kolem třetí hodiny? Proč potřebuji něco povídat? Proč opět usnu, až když si něco přečtu?
Hledám odpovědi na otázky, které se mi vynoří právě v té době v hlavě. Neustálý neklid. Objevuje se ráno a ničí všechno krásné.
Co tak opravdu popřemýšlet nad tím, co bych dělala, kdybych byla rušena v spaní? Mohu na to pomyslet právě v té chvíli, když mne "něco" nutí kroutit se, vstát z postele a povídat??? Mohu se hlouběji nad tím zamyslet, ale nějak mi to nejde. Mám si říct: pusť to z hlavy a neřeš to?
Zatím místo klidného spočinutí dělám něco jiného. Podívám se do knihy, kterou právě čtu. Teď je to Cesta pokojného bojovníka od Dana Millmana: " Víc, než kdy předtím se toto ještě musím naučit."
"Nemám návyky; mé činy jsou vědomé, záměrné a úplné." Hm? To po ránu o spaní neplatí.
Líbí se mi tohle přísloví: "Když sedíš, tak seď; když stojíš, stůj; ať děláš cokoli, dělej to bez váhání. Když se jednou rozhodneš, dělej to s plným nasazením. Nebuď jako kazatel, který myslí na modlení, když se miluje se svou ženou, a na milování,když se modlí." No a u mne by to mělo platit, že když spím, tak pořádně a v případě, že nemohu spát, tak dělám pořádně něco jiného, třeba čtu nebo něco tvořím.
Snad přemýšlím nad tím, že je potřeba něco v mém životě změnit, nebo se bojím, že dřív tady bude smrt."Smrt není smutná; smutné je , že většina lidí nikdy doopravdy nežije."
Co je to doopravdy žít? Víme to všichni? Co to znamená? Čeká pořád na zázraky, které se budou v budoucnu dít, nebo si vzpomíná na minulé zážitky? Co takhle neříkat, že budu psát o tom, co mne rozrušuje a trápí, ale o tom, co mne povznáší.
"Sám si jako bojovník zvolím, kdy, kde a jak budu myslet a jednat."
Runa
2025 ©