Naše rozloučení bylo moc rychlé.
Co při tom prožíváš?
Přijímám, co jsi řekl a moc Ti děkuji. Cítím zase velký posun dopředu a tak čisto na prsou.
To je dobře...
Kéž by to vydrželo. Vím, že ještě budu hodně na sobě pracovat. Cítím,že je to potřeba.
Kdykoliv si vzpomeneš, můžeš být tím, co jsi teď.
Dobře. Jsem jak na vlnách- nahoře-dole..
Večer jsem měla velkou chuť na sladké. Mým prvním úkolem je postarat se pořádně o sebe a pak vše dokážu. Moc ti děkuji.
Ano, silný dokáže vše.
Přicházím na podstatu problému mého bytí. Přijmout sama sebe, mít se ráda. Pak dokážu vydržet v tichu sama se sebou a nebudu tolik vyžadovat pozornost zvenčí.
Ano. A čím méně vyžaduješ, tím více máš.
Co vyžaduji?
Hodnocení.
Pozornost-hm? Je mi s tebou dobře, sama se sebou si připadám zmatená. Hodnocení? Já hodnotím, nebo čekám hodnocení?
Když vyžaduješ, vyžaduješ hodnocení. Zmatek je průvodním jevem změny.
Tak, co mám teda dělat?
To, co děláš. Žít naplno. Nelámat si hlavu nad tím, jestli něco požaduješ nebo ne. Trénovat se v tom, co objevíš a vychutnávat si svět. Nedělat si starosti.
Nechat to koňovi.
Ano, to je ono. Nechat to koňovi nebo Bohovi.
Říká se Bohu, viď? Napadají mne rozpustilé myšlenky...
Dobře, aspoň si veselý.
Myslím na tebe. Přišla jsi na spoustu věcí. Jsem rád, že jsi.
Miluji tě.
A já tebe.
Runa
2025 ©