Pan Pavel Volodkovič píše krásné básně. Napsala jsem mu mail o sobě, o svém životě a prožívání a on mi v krátké době napsal tuto básničku.
Roky letí a já s vámi,
děti mé a vnoučátka,
jen, aby v nás stále kvetla,
láska jako zahrádka...
Jirko, Tobě též chci říci,
že jsem šťastná na světě,
ty jsi Slunce v tom mém nitru,
na té naší planetě...
Prožila jsem těžké dětství,
jež mé srdce tesalo,
pokory a mnoha dobra
ve mně z těch dob zůstalo...
Učila jsem také děti,
vedla je též k životu,
Špagetkou mě nazývaly,
nejen pro svou dobrotu...
Potom ale Růža z Růže
v Poděbradech zůstala,
kde též mnoho lásky lidí,
pro své srdce dostala...
S vnoučkem a dcerou Evou
doma pěkně řádíme,
s úsměvem a to moc rádi,
tím životem pádíme...
Z těch mých kluků už jsou chlapi,
čas ten tváře obešel,
ale jeden bez druhého
by se těžko obešel...
Lhát neumím, to mi věřte,
tváře vždy to prozradí,
věřím, že jsou stále lidé,
kteří prostě nezradí ...
Ráda čtu a také píši,
v chatech se moc neztrácím,
volno toho svého času
s přáteli tam utrácím...
Vzpomínám též, jak jsme v Praze,
do čajovny chodili,
s Jirkou pěkně za ručičky
se tam rádi vodili...
Ráda kreslím tak jak mnozí,
duše dá tvar obrázku,
žiji podle přikázání,
dýchám stále pro lásku...
V přátelství já stále věřím,
v čisté oči především,
čest a také úcta lidí
stojí u mě nade vším...
Sleduji též politiky,
s Jirkou vždy se bavíme,
životem, tou krásnou řekou,
jen se tiše plavíme...
Slunce svítí nám i dětem,
jak vnoučátkům na záda,
přeji všem, ať mohou říci,
s láskou, svět je paráda...:
Děkuji panu Pavlu Volodkovičovi za napsání básničky..
V srpnu budu mít narozeniny a básničku mám už dnes,´. Děkuji 
:-)
2025 ©