Proč se pořád bavím o takových zvláštních věcech a neprobírám jednoduchá témata , jako je naříklad vaření a pečení? Proč se prostě nezajímám o to, co je teď v módě? Proč si všechno dělám složitějším, než je? Proč se trápím tím, kde se pohybuje můj oblíbený človíček? Proč pořád chci být s ním ve spojení? Proč nedokážu být klidná a nenacházím svůj životní cíl a jen tak bloumám životem.Na co čekám?
Čekám, že mne někdo povede za ručičku a ukáže mi, co mám dělat?
Opírám se také o knížky. Přečtu si je, hltám, polykám vědomosti hladově, rychle, hrabu se do cíle čtení.
BÝT SAMA SEBOU - to se lehce řekne.
Jak poznám, že jsem to já?
Ano, už to vím. V téhle chvíli vím, že sama sebou jsem, když můj rozum a duše jsou na stejné vlně.
V té chvíli jde všechno líp. Vše se plní a vychází.
Proč píšu, že v téhle chvíli?
Copak to musí být jen chvíle?
Ne, pořád. Mohu si pak občas dovolit nebýt sama sebou.
Zajímá někoho tohle, co píšu? Lpím na tom, aby to četlo moc lidí?
Teď už nelpím, ale vím, že určitě jsou tady někde-možná blízko nebo hodně daleko- lidé, kteří to cítí tak, jako já a pořád něco hledají. Čtou stejné knížky jako já a jdou stejnou nebo i jinou cestou jako já za stejným cílem - BÝT SÁM SEBOU.
Ano, potřebuji být nezávislá, ale přitom nemohu být nezávislá. Chápu to tak, že nikdy nemohu být sama, protože jsme všichni propojeni. Cokoliv udělám já, může ovlivnit dění na této planetě.
Mohu dál číst knížky, mohu se dál inspirovat, ale ŽÍT MUSÍM SAMA, nezávisle na knížkách. Píšu si (nejen já) a tvořím svúj život a je to jedno, jestli jsem závislá nebo nezávislá na něčem nebo na někom.
Když to shrnu, rozložím a zase složím, tak mi z toho vyjde, že je dobré být nezávislá.
Ať si to už každý přijme jak chce, jsem tady a teď pro každého, kdo bude chtít vejít a vše plyne volně a pokojně.
Runa
2025 ©