Jak se dosahuje poznání? Jak osvobození? A jak se staneme prostými vášní? - To pověz mi, ó pane!
Toužíš - li po osvobození, můj milý, vyhýbej se smyslovým požitkům, jako by byly jedem.
Trpělivost a přímost, soucit, jasnou mysl a pravdivost si osvojuj, jako by byly mlékem krávy, která právě vrhla teleta.
Aštavakragíta je knížka, která mne oslovila a pořád oslovuje.
Seznámila jsem se s ní asi před rokem a od té doby ji nosím u sebe. Ve chvílích velkého neklidu, kdy se mi život zdá nesnesitelný, začnu číst.
Nedávno jsem si přečetla studii pana Eduarda Tomáše: Jak číst Aštavakragítu. Pan Tomáš se zamýšlí nad tím, kdo má číst tuhle knížku a jak.
Říkala jsem si, že bych se měla zamyslet, jestli splňuji všechny podmínky. Jednou z podmínek je naprostá pokora. " Je to vlastně stav vysoké víry, důvěry, oddanosti a odevzdanosti. Tento druh pokory nesmí být nevědomý, neinteligentní, dualisticky nerozumný.
Pochopila jsem, že v knížce jsme vedeni k tomu, abychom se naučili být tím, o čem čteme a později se naučíme jenom být.
Proč čtu Aštavakragítu?
Čtu ji, abych si uvědomila, že se nemám vracet do minulosti a něco si vyčítat, ani se pořád tešit na budoucnost, ale žít teď, být si vědoma přítomného okamžiku, přítomné situace.
Často se dívám a ptám jiných lidí, jestli něco dělám správně, hledám to pravé někde mimo sebe.
Odpoveď přichází: " Já sama jsem to pravé. Jsem navždy bez tvaru a nekonečná. Žiji to!
Představuji si- "Já sama jsem nekonečný život všeho. Nepřipouštím si starosti a břemena, ale přihlížím tomu všemu dění kolem sebe a žiji v nepopsatelné blaženosti."
Runa
2025 ©