Byla jsem a jsem dost skeptická vůči různým nadpřirozeným věcem nebo událostem.
Dost mne rozčílilo, když mi Jirka říkal, že je možné přesunovat se do minulosti i budoucnosti. Co nevidím, nenahmatám, je pro mne nereálné a jsem schopná hádat se o nesmyslnosti existence víl, draků a duchů, kteří by kolem nás měli působit. Pořád pochybuji. Hm, ale přece se posunuji dál…
Vývoj lidstva očima Plejáďanů od Amorah Quan Jin jsem přečetla během tří dnů. Teď čtu Působení Plejáďanů – Nová kosmologie pro Věk Světla od Barbary Hand Clow.
Můj svět se mění a já už jsem schopná připustit, že na Zemi nejsme sami.
Čtu a mám pocit, že se vracím do dětských let, kdy jsem dychtivě četla knihu Planeta tří sluncí. Podívala jsem se do googlu a zjistila:
Tato kniha je částí i jiných knih: Oceánem světelných roků. „Druhý díl trilogie vědecko-fantastického románu, který je samostatnou knihou, i když dějově navazuje na román „Signály z vesmíru“. Vědecká expedice, žijící v atomovém věku, se blíží k planetě X. Přistává na planetě Kvartě, která prodělává právě období svých geologických změn a tak tu posádka vědecké výpravy, v neznámém světě, uprostřed podivné přírody obydlené zvláštními tvory, prožívá fantastická dobrodružství.
Existuje množství sci-fi knih a filmů o možnosti dělat a vidět „nemožné“.
Vím, že se mi často stalo to, co jsem vytvořila ve své mysli a já jsem žasla, že je to možné. Tak proč už teď nevěřím pohádkám?
Myslím, že už zanechám svých úvah a raději budu pozorovat zázraky dějící se kolem mne. Jsou to často jen maličkosti. Zdálo se mi o andělovi, kterého tělo bylo průhledné a složené z geometrických tvarů jehlanů a kvádrů. Měla jsem bdělý sen. Ano, snila jsem s otevřenýma očima. Projížděla jsem městem( nejspíš Paříží) a přesně jsem viděla, jak vypadaly domy. Snad bych mohla popsat každý lísteček. Lidé se však podobali stínům.
Tak já už jdu dál číst o Plejáďanech a nebudu nic posuzovat.
Runa
2025 ©