Je to nádhera, když večer sedíš v autobuse a vjíždíš do Prahy, která tě vítá množstvím neonových reklam. Praha je jimi poseta a snad se žádný občan Prahy už ani nemůže moc těšit na Vánoce, když má ten jas denně před očima. Ano. Nemusí být Vánoce, aby naše krasavice zářila.
Je začátek října. Sedím v autobuse a němě se na vše dívám. Kromě všech rozsvícených lamp a neonů velkých firem mne "praští " do očí množství plakátů volebních lídrů. Nejvíc jich má ODS. Pan premiér Nečas si podává ruku s Mudr. Svobodou. Nemohu si pomoct, ale pan doktor působí na plakátech dost legračně, skoro jako klaun. Možná je to však jen můj dojem. Já ho volit nebudu, nejsem z Prahy, ale nechci ho ani shazovat. Neznám ho.
Taky nám přinesli zelené obálky, nebo dá se říct, že je vhodili do schránek.
Vytáhla jsem volební plachtu a dívala se, koho tam znám. No tak, jasně. Je tam několik známých lidí. Nebudu volit celou stranu, ale vyberu některé lidi. Mám jich vybrat 27, ale nejsem si jistá, jestli jich tolik vyberu. No, udělám co umím a co můžu. Nebudu se schovávat a říkat, že nejdu k volbám. Je to moc pohodlné. Vyberu nějaké lidi a pak budu sledovat, jak pracují. Ovšem, jestli se projeví. Tak něco riskuji. Někdo to dělat musí a jestli to nebudu já, tak někdo jiný, kdo má buď odvahu, důvěru, nebo je v nějaké straně.
Půjdu a vhodím volební lístek do volební urny snad ještě v pátek a pak budu čekat na výsledky a čekat, že mne budou zastupovat lidé, kterým jsem dala důvěru.
2025 ©