Pobyt ve tmě

Napsal Runa (») 20. 8. 2015 v kategorii Moje cesta, přečteno: 800×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinemoje-cesta/11899378-10204911302574510-426896260-o.jpg

Proč chceš do tmy?

     Po pětihodinové cestě dopravními prostředky mne čekala ještě 2,5 kilometrová procházka
 k chatce, kde jsem měla prožít týden ve tmě. I když jsem měla vytištěnou mapku s popisem cesty, vypravila jsem se jinudy. Vyčerpaná chůzí a vedrem jsem se posadila do chládku pod strom, napila se a s rozhodnutím, že už nikam nejdu, jsem zavolala Jindřišce. Trpělivě mne vyslechla. Zeptala se mne, jestli mám vodu. Poradila mi, že mám sedět v chládku, porozhlédnout se a někoho zeptat, kde jsem. Udělala jsem to a zjistila jsem, že jsem před chvílí prošla okolo jednoho stavení. Zavolala jsem Jindřišce, kde jsem a ona pro mne přijela autem. Vyptávala se mne, proč jsem chtěla do tmy, jestli to byl můj nápad a jestli ještě chci. Neodpověděla jsem.
  Přijely jsme na místo a obě jsme bosy přišly k chatce, ve které jsem měla prožít týden ve tmě.  Jindřiška mi vyprávěla o tom, jak popraskaná je země i v lese a já jsem se rozhodla, že se budu modlit za déšť.
Neměla jsem žádné představy, co dosáhnu pobytem ve tmě. Vzala jsem si sešit, že budu ve tmě psát a zaznamenávat, co se právě děje.
  V prvních dnech mi ještě doznívaly dojmy ze setkání s přáteli. Řešila jsem a kladla jsem si otázky o mém vztahu s Jirkou. Je ten vztah správný? Co k sobě cítíme? Potřebuji ho?
„Vyznej se v tom Ruženko!
 Nedokázala jsem se v tom vyznat a tak jsem si řekla, že potřebuji POZNAT  PRAVDU A ŽÍT PRAVDU…a tak HURÁ ZA PRAVDOU!
 A  tak jsem se začala modlit za déšť i za pravdu. Vyčistit si oči. Dívat se jasně, bez domněnek. Nestydět se za své pocity.
Poznat LÁSKU místo strachu.
Nakreslila jsem obrázek sama sebe.
Je tady moc vedro.
Potím se jak v sauně.
Zatím se mi chce jen ležet.“
Většinu času jsem spala dobře a mé sny byly úžasné. Tři z nich jsem si zapsala.
Bylo vedro. Ještě jsem nevěděla, co všechno budu dělat a prožívat:
„ Co bude dál? Stále se modlím za déšť. „
„Cvičím na míči, hladím své tělo, hlavně rukám se to líbí.“
„ Slyším hudbu. Je monotónní, jakoby indická.“
„ Blbě se mi dýchá..“
„Co mne baví dělat? No nic, jen tak se válet. Mandalky, Ivanka? Kdepak!“
„ Svítily mi oči. Viděla jsem světlo. Nejdřív mi zablikaly. Co jsem to viděla? Byl to Ježíš? Vládce? Průvod lidí? A kde? Možná pohřeb slavné osobnosti.
Papeže?
Moc lidí.
Dívám se na to z velké výšky.“
    Velká změna u mne nastala po povídání s Jindřiškou, která říkala, že má určitou vizi a jde za ní. Netrápí se tím, jestli se vyplní ještě během jejího života. Důležitá je cesta za touto vizí.
Tato slova mne potěšila a pozvedla.
Co je ještě důležité?
Bezpodmínečná láska.
Vděčnost, soucítění, pochopení, odpuštění, pokora a odvaha – to jsou součásti této lásky.
A já jsem se začala zamýšlet, jak zvládám tyto ctnosti.
„ Mám na sebe čas. Jsem sama se sebou a vůbec se nenudím. Cítím a vím, že se mám ráda. Teď ještě pár dnů a pak zpět do rušného života. Jsem ráda sama v tichu. Ještě cítím zlobu vůči Jirkovi i sobě.  Svítící oči mi napověděly. Zhasly.
Proč?
Ony nechtějí zlobu.
Ještě mi pomozte, mé oči, vyřešit tuto zlobu. To je ještě velký úkol pro tyto zbývající dny. Ano. Vyřešit vztahy a zlobu: Jirka, já a lidi. Nepatří jen mně, ale i jiným lidem. Myslím na Jirku – žádné sliby- jen mne tak napadá, že než žárlit a odporovat tomu je lepší ho podporovat. Chce pomáhat..ať pomáhá…nechám toho…pomoc je dobrá.
Opakuji si všechny ctnosti – vděčnost, soucítění, pochopení, pokora, odvaha, ale zapomínám na odpuštění. Proč?
Ano.  Já musím nebo potřebuji odpustit. Komu? Sobě? Jirkovi. Komu ještě? Co? Něco z minulosti?  Proč? Proto, aby náš život byl krásnější, abych se už tolik netrápila a netlačil mne OSTEN, který způsobuje, že ve mně propuká velká zloba.“
Ano. Pochopila jsem, proč jsem šla prožít celý týden do samoty se sebou do tmy.
Jak poznám, že jsem odpustila? Kdy to poznám?
Když vyjdu ven ze tmy a setkám se s lidmi.“
  Začetla jsem se do svých poznámek psaných ve tmě a tady není napsáno vše. Nejlepší jsou autentické záznamy. Mohu jen říct, že jsem se ve tmě sama se sebou cítila moc dobře. Kromě psaní jsem si zpívala, tančila, cvičila, modlila se za déšť.
Složila jsem jednoduché básničky jen tak pro radost:

Píseň

A já znám tu píseň známou.
Vítr ví už o ní své.
Zadumáš se chvíli malou
a ta píseň ví už vše.
Notuji si pořád dále
a ta píseň v uších zní.
Kdo znáš ji,
zpívej si
ku chvále slov, co v uších zní ti dál


Když jsem pochopila důvod mého pobytu ve tmě, přestala jsem si psát poznámky a to bylo v pořádku. Zůstala jsem stejně klidná a spokojená sama se sebou, i když už jsem se v poslední noc moc nevyspala, protože jsem se připravovala na denní světlo. Rozhodla jsem se zvykat si postupně. Otevřela jsem dveře chatky a uviděla hvězdičky blízko nad hlavou. Seděla jsem klidně a dívala se na probouzející noční krajinu. Šlo to velmi pomalu. Udělala jsem naboso pár kroků v trávě, opět jsem se posadila a užívala si ticho noční krajiny.
Opět jsem chodila a zvykala si na volný prostor.
JSEM TADY  A TROCHU JINÁ.
Děkuji Jindřišce za to, co pro mne udělala.
   Stačí snad jen dodat, že po cestě zpět domů jsem potkala krásné lidi, se kterými jsem si hezky popovídala a našla novou mladou kamarádku, která žije ve Francii. Je to zázrak, nebo jsem jen ty lidi předtím neviděla a nepromluvila s nimi?

Runa

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a deset